Rezistence je sice zákonitá, ale nových antibiotik je málo, vysvětluje MUDr. Jan Strojil, Ph.D.
Jak si stojí ČR z hlediska výskytu bakterií rezistentních na antibiotika?
S trochou nadsázky se dá říct, že jako obvykle je ČR nejhorší zemí ze západní a nejlepší z východní Evropy. I když v tomto případě je rozdíl hlavně mezi severními a jižními zeměmi.
V jakých zemích jsou premianti a kde naopak zaostávají?
Spousta antibiotik se dá volně koupit v Řecku, Rumunsku, Portugalsku a na Kypru. Proto je tam výskyt rezistentních kmenů vysoký. Na špici jsou naopak Irsko, Nizozemí, Norsko, či Finsko, kde je přístup k antibiotikům velmi dobře regulovaný.
V čem je u nás problém? Předpokládám, že se předepisuje příliš antibiotik.
Ano, ale to je jen jeden z problémů. Odhaduje se, že zhruba 30 % předepsaných antibiotik je zbytečných a pacientům nepřináší významný prospěch. A to z několik důvodů: doktoři je předepisují pro jistotu nebo kvůli očekávání pacienta. Je třeba snažit se pacientům situaci vysvětlit.
Na jaké nemoci se nejčastěji předepisují zbytečně, nevhodně?
Především na zánět průdušek a kašel. Drtivá většina těchto infekcí je virového původu, ale i pokud je infekce bakteriální, antibiotika nejsou u velké většiny pacientů třeba, protože se to uzdraví sami. Antibiotika léčbu neurychlí, jenom způsobují rezistenci či nežádoucí účinky. Kašel u virové bronchitidy může trvat 3 týdny i déle, sám o sobě není důvodem k nasazení antibiotik.
Jak vůbec vznikají rezistentní bakterie?
Jedná se o přirozený proces. Bakterie jsou živé organismy, chtějí přežít. Některé byly rezistentní už v době, kdy byla antibiotika objevena. Bakterie se bránily penicilinu, který produkovaly plísně v přírodě. Je to součástí života a my se musíme snažit nepodporovat to více, než je nevyhnutelné.
Jaký je mechanismus rezistence, jak to funguje?
Mechanismů rezistence je celá řada, záleží na konkrétní bakterii a konkrétním antibiotiku. Bakterie si například vyvine pumpu, kterou antibiotikum odstraňuje pryč z buňky. Nebo zmutuje cíl, na který se molekula antibiotik váže. Nebo změní prostupnost membrány. Nebo si vyvine enzym, kterým antibiotikum deaktivuje. Bakterie nemají mozek, ale je jich hodně a množí se rychle.
Je jednoduché, aby bakterie zmutovaly?
Někdy stačí bakterii mutace jen v jednom místě cílové struktury a bakterie se stane rezistentní. Jindy může vytváření odolnosti trvat déle, musí dojít k více krokům. Bakterie si ale umí předávat rezistenci i mezi sebou. To je velký rozdíl rezistence na antibiotika a rezistence na jiné léky, ke které může také docházet, například u onkologických onemocnění.
Jaký je mezi nimi rozdíl?
Rozdíl mezi rakovinou a bakteriemi je, že v případě rakoviny získává rezistenci na léčbu pacient a nemůže ji přenést na nikoho dalšího. Oproti tomu bakterie si vytváří rezistenci samy a mohou tak nakazit kohokoliv, i když neužívá antibiotika. Rezistentní nádor umírá s pacientem či je zničen léčbou, rezistentní bakterie mohou v prostředí přežívat a zůstávat tu s námi. V léčbě rakoviny máme novější, bezpečnější a účinnější léky, ale ty staré neztrácíme tak, jak je tomu v případě antibiotik.
Je možné, abychom zase vrátili antibiotikum jejich sílu poprat se s bakteriemi úspěšněji, než je teď?
Situace není beznadějná, ale musíme se začít snažit zacházet s antibiotiky opatrněji a přistupovat k nim jako k něčemu vzácnému. Antibiotika jsou totiž jedinými léky, které čím více používáme, tím méně fungují. Léky na cukrovku či vysoký tlak nepřestávají fungovat jen proto, že je užívá hodně pacientů. Antibiotika ale nejsou jako jiné léky.