4. 1. 2023
Lidé dříve umírali hlavně na infekce. Už téměř 100 let nám s infekcemi bakteriálního původu pomáhají antibiotika, jejichž objev zasáhl i do průběhu 2. světové války. Nicméně v posledních letech přestávají fungovat a není snadné je nahradit. Kořeny antibiotik a problém ztráty jejich léčivých účinků nám nastínil MUDr. Jan Strojil, Ph.D.
Než byla objevena antibiotika, jaké měli lidé možnosti bojovat se smrtelnými infekcemi?
Moc nástrojů nebylo. Kromě léčby příznaků (např. horečky) už i v době předantibiotické lidstvo zřejmě využívalo některé přírodní látky s antibakteriálním působením.
Můžete uvést konkrétní příklady?
Uvádí se třeba, že již ve starém Egyptě zřejmě znali antimikrobní působení plísní, protože v kostech některých mumií byly nalezeny stopy antibiotik, která dodnes běžně používáme. Oni je nejspíše konzumovali v plesnivých potravinách nebo v pivě.
V boji proti infekcím také sloužilo pouštění žilou, je to tak? Mělo to nějaký efekt?
Pouštění žilou byl jeden z všeléků, kter sice nefungoval, ale praktikoval se asi 3 000 let. Používala se i třeba rtuť (např. na léčbu syfilis), přestože je velmi toxická. Ještě před příchodem penicilinu ji vystřídala sloučenina arzénu, která však byla toxická pro syfilis i pacienta.
To zní dost šíleně…
Hranice mezi „zničím chorobu“ a „zničím pacienta“ byla dříve jinde. Ostatně tímto způsobem jsme léčili a částečně dodnes léčíme např. rakovinu. Je to balanc na hraně toxicity. U infekcí jsme se naštěstí posunuli mnohem blíže na stranu „zničím chorobu“.
Jak dlouho to trvalo?
Nic jiného než neúčinné či extrémně toxické léky nebylo ještě na začátku 20. století. V první světové válce zemřelo víc vojáků na infekce ran než na samotná poranění. V roce 1928 přišel zlom, kdy Alexander Fleming objevil antibakteriální působení plísně, která mu vyrostla v laboratoři.
Antibiotika byla objevena ve Velké Británii. Jakou roli to sehrálo ve 2. světové válce?
Existence penicilinu nebyla tajemstvím, ale Velká Británie se snažila postup výroby tajit před Němci. Jenže Britové nebyli schopni vyrábět dostatečné množství, proto se výroba přesunula do USA. Američané byli schopni zásobovat frontu, což výrazně ovlivnilo rozložení sil.
Slyšela jsem, že dříve mohlo být smrtelné i škrábnutí se o růži, protože pak vznikla infekce. Antibiotika zachránila nespočet životů, ale v posledních letech už tolik nefungují. Co se stalo?
Bakterie jsou živé organismy a snaží se přežít. A mají velkou výhodu, že jich je hodně a množí se rychle. Tohle je přirozená evoluce.
Co tedy může udělat každý z nás, aby nám antibiotika fungovala i nadále a my nezačali zase umírat na „škrábnutí se o růži“?
Měli bychom si uvědomit, že antibiotika jsou jedinými léky, které čím více používáme, tím méně fungují. Musíme se snažit jimi šetřit naprosto všichni. My lékaři je musíme předepisovat s větší rozvahou a pacienti by je měli brát dle pokynů a zbylé vrátit do lékárny. Důležité také je netlačit na lékaře k předepsání antibiotik, pokud nejsou indikována.
Máte pocit, že si lidé myslí, že jsou antibiotika „všelék“?
Někteří bohužel stále ano. Přitom pokud máte chřipku, jste nachlazení, nebo máte zánět průdušek a kašlete, antibiotika vás nevyléčí. Nezapomínejme ani na to, že antibiotika mohou mít nežádoucí účinky, včetně velmi závažných. Ale hlavně – jestliže se užívají nevhodně, bakterie si vůči nim vytvářejí odolnost. A pak nebudou fungovat ve chvíli, kdy jsou opravdu potřeba.
Máte na mysli, že se lidé půjdou léčit do nemocnice s nějakým problémem, který není smrtelný, ale nakazí se rezistentní bakteri a zemřou?
Je to jedno z rizik. Příkladem může být autonehoda, infarkt, léčba rakoviny. Člověk je přežije, ale v oslabeném stavu při pobytu v nemocnici ho postihne infekce, na níž antibiotika selhávají. Pokud nezměníme svůj přístup k antibiotikům, opravdu se zase můžeme dostat stavu, že budeme umírat na dříve snadno léčitelné infekce.
